František KOCOUREK - Jak zkalil Žanek HUSA v Pakostnici
Vyhópne ráno borec z betle, hodí čučku z vokna, zgómne že zoncna rumpluje, tak hlásí hakl krén. Hópne si na retich, vysadí ňáké ten dlabanec, vošolne si šlupky sbalí dečmen pod klepeto a šmrncne se štatlem. Pak pila na šmirgl a vaří si to přes Oltec na Rivec lapat bronz.
Jak se zoncní, zgómne betetnýho šnicla na dečmenu. Čučka na to, je to negrilový, bez kódru a chce to uvařit nějaký ty voděrady. Tak do ní začně vrkat "Ty kchóc, co tady vaříš, á maturitní válka... Ty negómeš, jak skalil Žanek Husa v Pakostnici?"
To máš tak: To byl ňáké Žanek Husa a ten vařil správný války, a ty véšky jezoviti na něho nastópili a poslali mu glét: Žaný, přijeď k mlénu do Pakostnice.
Žanek měl dva správný kámoše - Žanka Rohatýho z Dubnice a Žanka Želivskýho, a ti mu hlásili:
"Žany, bacha, je to fligna, vyložená podělávka, blbče, když jim na
to hópněš, tak tam zagrebuješ do snu."
Žany byl borec, žádný fédry, mám gléto, je to v ókeju. Zbalil pinkl a pila na stopa.
V Pakostnici hnedka na něho nastópil koncil. Žany, sledovanec ty seš
nabité kó, to my gómem ale ty tam jedeš křivý války a to je levandula.
Vodvolé to a je to ve zlatě.
Žanek: "já nejedu žádné tunel a nic nevodvolám."
Žany, sledovanec. Klofneš vod nás old love, my radovanec, ty radovanec a je to v pikách.
Žany zas: "Já su zlaté a nic nevodvolám."
Voni na to: "Ty seš krén a křivé"
On zas že je rovné a v goldně. Tak mu mázli železa na perutě a šópli ho do kameňa, tam ho klendra štengrovala, kelcny se mu furt lágrovaly, chálka levá, škopek z toho paf, akorát samé tvrdé giňál, samé vasr, vo válcách žádné hantec.
Von sice vařil na bachmana: "Ty, kemo, buď tak benevolentní vysaď mi válec".
Ale von mu místo válca vysadil mixnu. Pak ho vytlačili z kameňa, mázli mu potupnó micnu na dóznu, šópli ho na roští, hodili blesk a to víš. Žhavka na vanu, žhavka na cemr a Žanek zfajroval dřív, než bys dva škopky vypařil.
Tak už to gómeš, koňo?
František KOCOUREK - Mlata na Bílendě 16 kilo 20
V Česku byl po zfajrování Žanka Husovýho úplné levingston.
Snobáli v Práglu byli křivý jako klika vod polepšovny. Nechtěli jít do
holpecu s chudéma borcama ze štatlu nebo z role a londony taky moc neprožívali.
Byli moc namistrovaní a mudrovali, že to zmáknó sami. Hókli žoldákům
rovnó válku, ať probíhajó s nima, že jim zašupnó betelný lováče a každýmu
fáro a kocóra. Dali si scuka v jezovitským klabu, kde si každé jen tak
cvičně vysmahl pár škopků, a začali hned šmírovat, komu by dali do řepy.
A začalo být dusno.
Jezoviti dostali kopny z česka, všechny love jim lapli a kirchy vyčórovali.
Ale king Ferda II. na to hodil hrubó čučku a hókl do placu, že za to někomu
nechá rozbít sandál. A protože nebyl žádná móka poslal na to Rudy Maximiliánovýho
a sám házel sicnu doma u bedny. Rudla, jezovitské šéf, dostal chuť na Sparty
ve tvrdým, vošolnul si plechové džínsdres a valil do mixny.
Jeho skvadra, to byli samí řízci. Měli brnění répaný u Krupa, gany,
halapartny, šavle a břitvy na gumě ze Solingena. V usárně měl každé haška,
marjánku a lampu s téčkem. Fókali marlboráče a pařili glgačku za mastný
love.
Proti nim mezi českó a moravskó sajtnó nastópili aji sokoli z Paprikášova.
Měli hajtry vohňový, zuby jako kartáče na šuflata, ale fédry z mlaty měli
betelný. Naša skvadra měla vercajk ze Sandriku Vyškov, byla to měkota že
s tím ani vařený krumple nešlo krájet. Pařili matónku, fókali spařené jetel
a na chálku měli leda tak topinky na indulóně.
Dobré hrnek z Plzně, Smíchova nebo ze Starýho Brna byl po žňách vyblózované.
A tak z vobó stran do sebe za poledňa vlítli na Bíledně u Práglu. Ze
startu vypadala mlata na plichtu, ale Rudla Maximiliánuj byl vyložené flignař
a křivák a nastópil do mlaty s novéma tunelama.
Vlítl na českó sajtnu na levým flíglu, kde byl samé juhan a batles
s dlóhéma harizónama, sebrané z malostranskéch palíren a kafců. Zgóml,
nesó vysazení na mlatu, ale spíš na pařbu, válce a samó diskotéku. Hned
je hnal aus.
Nejlíp se mleli moravští štatlaři. Byli mezi něma kosi z Oltecu a Majlontu,
co v mlatách házeli domovinu. Zgómli, že vostatní zahli, ale než šórem
do Brniska, to šli radši do mlaty. Měli ale brnění ze šufánkový voceli
a grimle co po nich Rudlovi vojáci šili ze šprnd, v nich dělaly betelný
lochny.
Největší křivárna od Rudly byla ta, že na ně poslal sestavu zdivočelejch
Makarónů, kterém naklavíroval do štricle, že za ně zalepí cechy ve Slávce.
A tak byl Rudla v goldně a ve dvě vodpoledne byla Bílenda jeho.
Náš king Beda Falckej byl móka, mlatu moc nepřožíval a mixna nemixna
měl ve svým fáru s anglánama surovó glgačku. Řezal vajnoš rumunskem, na
to škopky, a tak vo tým žádná, že byl prohlé jak luk. Když mu prolátli,
že je všechno v kopru, že mu vosolili všechny mlataře, zhulil se do mrtva.
Potom hodil myslivnu a že to byl měkota, vzal fofrem staró s kindošama,
sbalil do žebradla lováče, goldnu a kódry a valil na rolu.
Rudlovi borci vlítli na Prágl, dlábili tam kocóry a dělali dusno. Pařby
chálky, válců, račmenů a goldny, co vyčórovali dohukaném pražskén batlesům
měli mraky, ják to po každý solidně zmáklý mlatě bévá.